Do této třídy patří především soli kyseliny fosforečné. K nim jsou pro svou blízkou krystalochemickou příbuznost zařazeny ještě soli kyseliny arzeničné a vanadičné. Čistě formálně jsou tyto kyseliny podobné kyselinám, jež jsou chemickým základem minerálů IV. třídy, s tím důležitým rozdílem, že obsahují tři atomy vodíku.
Čtyři velké atomy kyslíku jsou uspořádány do čtyřstěnu a v jeho středu se nachází atom fosforu, arzenu nebo vanadu. Vestavěním mnoha
různých a různě velkých atomů a skupin a chemicky nevázaných molekul vody dostává krystalová mřížka méně přehlednou a stejnoměrnou strukturu. Čtyřstěn bývá deformován, některá místa v krystalové mřížce zůstávají neobsazena.
Ačkoliv bylo poznáno několik stovek fosfátů, arsenátů a vanadátů, nejsou nikterak hojné. Některé fosfáty jsou podobně jako arsenáty primární; avšak většina členů této skupiny vniká oxidací primárních sulfidů. Jejich vlastnosti jsou různé, ale všeobecně mají sklon být měkké, křehké,
barvité a velmi dobře krystalizující. Fosfáty zahrnují radioaktivní minerály, forbenit a autunit, olovem bohatý pyromorfit, zářivě modrý lazulit a
tyrkys, který dal své jméno odstínu modré barvy. Tvrdost fosfátů je mimořádně variabilní, kolísá od jedné poloviny u vivianitu až do 5-6 u tyrkysu.
Mnohé z arsenátů jsou velmi vyhledávané sběrateli, zejména dobře vyvinuté krystaly a druhý zářivě zbarvené, jako jsou adamin, erytrin, mimetit a bayldonit. Arsenáty mívají hustotu 3-5 kromě mimetitu, který, protože obsahuje olovo, má hustotu 7,1-7,3. Tyto minerály mívají obvykle nízký stupeň tvrdosti. Vanadáty jsou pravděpodobně nejlépe známé a nejběžnější se nacházejí jako nádherně červené nebo oranžové hexagonální krystaly.
