mléčný křemenKŘEMEN

Vlastnosti: Krystaly křemene jsou podle vzniku a podle nerostného společenství, v němž se vyskytují, velmi různorodé: Křemen obecný bývá šesterečný, narostlé krystaly křišťálu mívají více ploch, jejich tvar a habitus je různý, téměř vždy jsou krystaly křišťálu vodorovně rýhovány. Křemeny mohou krystalizovat ve dvou zrcadlově symetrických strukturách, což vede ke vzniku pravotočivého a levotočivého křemene. Vyskytuje se také jako hrubozrnný nebo jemnozrnný až celistvý a jako písek. Štěpnost je jen zřídka zřetelná; hustota: 2,65; barva u čistého křemene je bezbarvá, ale vyskytují se nejrůznější zbarvení: bílý, šedý, žlutý, červený, modrý, zelený, hnědý, černý. Příčinou různých zbarvení je přítomnost stopových prvků, které během růstu krystalů pronikly do krystalové mřížky. Srostlice jsou pro křemen typické a velmi časté. Většinou vznikají doplňková dvojčata s nepravidelným srůstem a vnitřním prorůstáním bez zapuklých úhlů. Navenek pak působí jako jednoduché krystaly s vyšší souměrností. Křemen lze využít jako "geologický teploměr', protože se při teplotě 573 °C mění na beta křemen, tj. modifikaci, která krystalizuje v šesterečné soustavě, při teplotě 870 °C na tridymit a při teplotě 1 470 °C na cristobalit. Když teplota klesne, změní krystalová mřížka svou souměrnost na trigonální  alfa křemen, ovšem vnější tvar zůstane zachován. Proto lze také nalézt alfa křemeny s šesterečnou strukturou beta křemene.

Vznik: Křemen vzniká jako součást vyvřelých a usazených hornin i krystalických břidlic. Je také důležitou součástí rudních žil a ložisek nejrůznějšího původu, a protože je tvrdý a těžko rozpustný, ukládá se ve formě písků a štěrků. Křemen tvoří pseudomorfózy po mnoha minerálech a je také fosilizačním minerálem zkamenělin. Naleziště křemene vznikla jak magmaticky, tak i ve fázi pegmatiticko-pneumatolytické a hydrotermální. Žíly celistvého křemene, obnažené při zvětrávání z okolní horniny, se v krajině objevují jako valy, např. Český křemenný val v Pošumaví nebo Bayrischer Pfahl, hydrotermální výplň pukliny, která se táhne bavorským pohořím Bayrischer Wald v délce 150 km.

Odrůdy a jejich výskyt: Podle růstových podmínek vznikají bud' hrubě krystalické nebo jemně krystalické celistvé agregáty, které se skládají z mikroskopicky jemných vláken nebo zrnek.

1. Nejčistší formou křemene je čirý a bezbarvý křišťál (vlevo na obrázku). Řekové jej nazývali krystallos čili led a ještě v 17. století byli lidé pevně přesvědčeni, že se musí jednat o zkamenělý led. Označení "krystal" platilo po tisíc let pouze pro křišťál. Proslulé jsou velká krystaly z ledovce v průsmyku Furka ve Švýcarsku, obrovské a přes 40 tun těžké krystaly se nacházejí z Brazílie. Křišťál je důležitý horninotvorný nerost v mnoha vyvřelých, přeměněných a usazených horninách; dále se vyskytuje v puklinách a v drúzových dutinách v krystalických břidlicích; v obrovských masách také v pegmatitech. Alpy: Aarský a Gotthardský masiv, Pfitsch/Tyrolsko; Le Bourg-d'Oisans, Dauphiné - Francie; Strzegom - Polsko; Baveno; Elba/Itálie; Ural; slavné jsou drobné čiré krystaly z carrarského mramoru v Itálii a tzv. marmarošské (Rumunsko) nebo herkimské diamanty ze státu New York/USA.

2. Při radioaktivním ozáření vzniká kouřově hnědá záhněda (vlevo na obrázku) až hnědočerný morion. Při teplotách 300 °C až 400 °C se může odbarvit na křišťál, v rentgenových paprscích dostane znovu původní barvu. Vyskytuje se na stejných nalezištích jako křišťál. Zvláště velké krystaly pocházejí z ledovce v průsmyku Furka ve Švýcarsku, přes 3 tuny těžké krystaly z Minas Gerais z Brazílie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. Přirozeným ozářením křemenů s příměsí železa vzniká ametyst. Krystaly ametystu jsou často narostlé v celistvých drúzách nebo tvoří kulovité agregáty s jádry z chalcedonu. Volné krystaly se vyskytují zřídka, většinou jsou světle až tmavě fialově zbarveny jen špičky krystalů, zbarvení je často skvrnité. Zahříváním na teplotu mezi 470 a 750 °C vznikají světle žluté, červenohnědé, zelené nebo bezbarvé odrůdy. Na pouhém denním světle mohou některé ametysty vyblednout, rentgenové záření jim barvu znovu vrátí. Ametyst se vyskytuje v mandlovcových dutinách bazických výlevných hornin, v puklinách a v náplavech. Již Římané dobývali ametysty a acháty z melafyru (mandlovce) v pohoří Hunsrück, ovšem tato naleziště jsou již více než 200 let vyčerpána stejně jako Müglitztal v Sasku a Auvergne ve Francii. Název ametystu je odvozen z řeckého amethystos (= ne opilý). Od dávných dob se věřilo, že tento kámen přináší štěstí, zaručuje svému nositeli stabilitu a chrání jej před kouzly, steskem po domově a před opilostí. Dodnes platí ametyst za symbol zdrženlivosti, patří k důležitým insigniím katolické církve a biskupové a kardinálové jej nosí v prstenech. Ještě před několika staletími byla hodnota ametystu srovnatelná se safírem, smaragdem, rubínem a diamantem. Po objevení obrovských nalezišť v Brazílii jeho cena velmi podstatně klesla.

4. Přirozeně žlutý křemen se jmenuje citrín (vlevo na obrázku). Většina citrínů, které se dostávají na trh, vznikla vypálením ametystu nebo záhnědy. Při teplotě 470 °C dostane brazilský ametyst světle žlutou barvu, při teplotě 550-560 °C se zbarví tmavohnědě nebo červenohnědě. Všechny vypálené citríny mají náběh do červena, naproti tomu přírodní citrín je většinou bledě žlutý. Dnes se dovážejí citríny převážně z Brazílie a z Madagaskaru, dříve se nejkrásnější kameny nacházely u Córdoby a Salamanky ve Španělsku. Přirozené zbarvení citrínu způsobuje příměs železa. Při prodeji bývají citríny často nepřípustně označovány jako topazy (mají různé obchodní názvy: topaz Bahia, Madeira, Palmeira, Rio Grande, zlatý topaz). Vypálením žlutého nebo fialového křemene z dolu Montezuma ve státě Minas Gerais v Brazílii na 500 °C vzniká světle zelený křemen prasolit.

5. Teprve nedlouho jsou známy krystaly růženínu (vlevo na obrázku) (Aracuai; Minas Gerais). Jinak se vyskytuje jako kusový, hrubě krystalický, jen zřídka je jasně průhledný a převážně je rozpraskaný.

 6. Křemen železitý je červeně, hnědě nebo žlutě zbarvený oxidy železa.

7. Křemen mléčný (nahoře na obrázku) je četnými uzavřeninami mléčně zakalen.

8. Obdobně zakalený křemen modrý je zbarven vrostlými jehličkami rutilu nebo amfibolu. Vyskytuje se v okolí Salcburku v Rakousku a ve Skandinávii.

9. Když kolem roku 1700 hodili italští alchymisté do skla šupinky mědi, dostali druh skla, jehož jméno přešlo také na obdobně vyhlížející druh křemene - avanturín (a ventura = náhodně). Šupinky slídy, fuchsitu nebo hematitu dodávají tomuto zelenému, červenému nebo hnědému kameni zvláštní kovový třpyt.

10. Sokolí oka a tygří oko jsou prokřemeněné krokydolity. Při přeměně si nerost zachová původní jemnou vláknitou strukturu azbestového minerálu, která láme světlo a způsobuje efekt kočičích očí. Významná naleziště jsou v Jihoafrické republice, v západní Austrálii, v Barmě, v Indii v Kalifornii, Treseburg Harz - SRN.

11. Světle zelená barva prasemu je způsobena obrovským množstvím vrostlic aktinolitu. Naleziště: Krušné hory, Alpy kolem Salcburku v Rakousku, Finsko, Skotsko.

12. Chalcedon (na obrázku v kategorii F-I) je odrůda, která se lidskému oku jeví jako naprosto celistvý homogenní kámen. Skládá se ovšem z mikroskopických vláken nebo zrníček, má lebníkovitý povrch a je často různorodě zbarven. Ke vzniku chalcedonu docházelo vždy za nízké teploty (asi 120 °C) poblíž zemského povrchu. Zřejmě nejznámější odrůdou chalcedonu je pruhovaný achát (na obrázku v kategorii A-E). Jeho název je odvozen od řeky Achates na Sicílii. Barvy achátů z různých nalezišť jsou převážně šedé a bílé (Brazílie, Mexiko), také černé, hnědé, žluté nebo červené (Idar-Oberstein - SRN). Umělé barvení částečně porézního materiálu achátu znal již Plinius Starší. Černobíle pruhovaný achát je označován jako onyx (na obrázku v kategorii O-S). Barevné odrůdy jsou červený karneol (na obrázku v kategorii J-N) (zbarvený oxidem železa), hnědý sardit (zbarvený limonitem), zelený chryzopras (na obrázku v kategorii F-I) (zbarvený křemičitany niklu). Jemně krystalický Jaspis (na obrázku v kategorii J-N) bývá různorodě zbarven železem a manganem nebo dalšími anorganickými a organickými látkami: Heliotrop (tmavě zelený s červenými skvrnkami). Mechový achát (bezbarvý, obsahuje mechovité vrostlice ze zelených amfibolů). Pazourky jsou většinou šedé shluky opálu v přírodní křídě.

Význam a využiti: Křemen je po živcích nejčastějším minerálem zemské kůry. 0 hojnosti jeho výskytu svědčí i četné lidové názvy: křemela, skřemínek, křemelice. Čiré, nezdvojčatnělé krystaly křišťálu slouží ve vysokofrekvenční technice jako oscilační krystaly a moderní elektroniku si bez nich nelze představit. Technické potřeby jsou však dnes většinou uspokojeny umělými krystaly. Křemité písky jsou výchozí surovinou, z níž se získává jeden z nejdůležitějších prvků moderních technologií - křemík (solární technika, informační technologie). Chemické aparatury z křemitého skla jsou odolné vůči náhlým a prudkým změnám teploty. Křemité sklo propouští ultrafialové paprsky, a proto se používá k výrobě žárovek. Různé odrůdy křemene s fasetovým výbrusem, ve tvaru čočkovců nebo broušené do kuliček se používají na náhrdelníky, vybrušují se z nich třecí misky a další nádoby, vyrábí se z nich gemy, kameje, pečetní prsteny, obkládají se jimi vnitřní nebo vnější stěny budov. Odedávna je tento minerál používán jako talisman, který má léčivou moc a pomáhá svému nositeli. Také k jednotlivým znamením zvěrokruhu ("měsíční kameny") jsou přiřazeny většinou určité odrůdy křemene. Škála použití křemene je tak nesmírně široká, že nelze ani přibližně odhadnout jeho celkovou světovou produkci.