MAGNETIT
magnetovec

Vlastnosti: Krystaly magnetitu jsou zpravidla osmistěny, vzácněji kosočtverečné dvanáctistěny. Často jsou deformovány, drobné krystaly bývají kostrovitě vyvinuté; typická jsou dvojčata srostlá podle spinelového zákona, tedy podle ploch osmistěnu nebo lamelární tlaková dvojčata; celistvé masy a zrnité agregáty se vyskytují často ve velkém množství jako ruda. Štěpnost je dokonalá podle osmistěnu; hustota: 5,2; barva je železně černá. Krystaly jsou přitahovány magnetem jako měkké železo, kusové masy působí samy jako magnet. Při červeném žáru magnetismus mizí, ale po ochlazení se znovu objevuje.

Vznik a výskyt: Jako jemné částečky je magnetit součástí téměř všech bazických vyvřelých hornin. V oblasti oceánských hřbetů trvale přirůstá oceánské dno výlevy čedičů. Krystaly magnetitu v této hornině obsažené se orientují ještě před jejím ztuhnutím podle zemského magnetického pole. Magnetometrickými měřeními lze pak prokázat postupný posun jednotlivých desek zemské kůry vzhledem k magnetickému pólu Země, což je důkazem teorie Alfreda Wegenera o vzniku a přemísťování kontinentů. Magnetit vzniká téměř vždy při vyšších teplotách. 

1. Magmaticky: Dříve vykrystalizované bazické minerály dávají hornině tmavou barvu (gabro, diabas, čedič). Magnetit, který krystalizuje jako jeden z prvních, se může společně s titanitem, ilmenitem a olivínem soustřeďovat již v magmatickém krbu, čímž vznikají velká ložiska: Routivare, Taberg, oblast Småland - Švédsko; Otanmäki - Finsko. Působením snadno těkavých složek vzniklo největší nahromadění železných rud na Zemi, a to magnetitové ložisko ve švédské Kiruně. V rudním tělese o délce přes 15 km a o mocnosti 1 km jsou tu uloženy zásoby 1,5 miliardy tun železa: Luossavaara, Suappavaara, Gellivaara - severní Švédsko; Grängesberg - střední Švédsko. 
2. Kontaktně pneumatolyticky: Působením magmatických plynů na uhličitanové horniny s obsahem sulfidů a křemičitanů: Berggießhübel, Sasko a Schwarze Crux u Schmiedefeldu. Durynsko - Německo; Banátské hory - Rumunsko. 
3. Regionální metamorfózou: Z dříve pravděpodobně usazeného magnetitu: Sydvaranger - Norsko; naleziště železných rud ve středním Švédsku. 
4. Kontaktní metamorfózou: V německém Siegerlandu ze sideritu na kontaktu s čedičem. 
5. Vzácné, ale velmi pěkné krystaly se nacházejí v alpských rudních žilách a puklinách: spolu s anatasem ve švýcarském údolí Binntal. 
6. Velmi vzácně vzniká magnetit usazováním: železná ruda zvaná mineta v Lotrinsku - Francie; Bodenwöhr v Horní Falci - SRN. Magnetit zvětrává pomalu na limonit, vzácněji na hematit.

Význam a využití: Kámen magnetis znali už staří Řekové. Plinius Starší rozlišoval několik druhů magnetu, z nichž jen mužský měl schopnost přitahovat železo. Jak označení "magnet", tak starší pojmenování "magnetovec" i odborný název "magnetit", zavedený v roce 1845, jsou odvozeny ze starého řeckého slova. Magnetit je nejdůležitější a nejrozšířenější železná rula. Světová produkce surového železa a slitin železa v roce 1978 byla 504 miliony tun.