Do této skupiny jsou zahrnuty soli tří kyselin (kys. dusičná, uhličitá, boritá). Tyto kyseliny jsou tvořeny vodíkem a skupinou (anionty)
složenou ze tří atomů kyslíku a z jednoho dalšího prvku. V mineralogii se podle zavedené konvence dávají tyto skupiny do hranatých závorek. Vyskytuje-li se ve stejném minerálu několik skupin, jsou od sebe uvnitř hranatých závorek odděleny svislou čarou. Nahradí-li vodík v kyselině jeden nebo několik atomů kovů (kationty), označujeme tuto sloučeninu jako sůl. V přírodě ovšem tak jednoduché sloučeniny vznikají zřídka. Ve většině případů je při chemické analýze objevena v minerálech řada různých kovů, více skupin a také voda. Kalcit, nejběžnější karbonát, se tvoří sloučením vápníku s karbonátovým radikálem a ukládá se v mnohých vrstvách na dně moří, podléhá často metamorfóze a stává se z něj mramor. Je-li vápník nahrazen barytem, vznikne withrit; je-li nahrazen manganem, vznikne rodochrozit. Karbonáty obvykle tvoří dobře vyvinuté klencové krystaly. Mají sklon se snadno rozpouštět v kyselině chlorovodíkové. Obecně jsou sytě zbarveny.
Nitráty jsou sloučeniny, ve kterých jeden nebo více kovových prvků se slučuje s nitrátovým radikálem. Boráty, rovněž zahrnuté v této skupině, vznikají sloučením kovového prvku s borátovým radikálem.
Všechny dusičnany jsou snadno rozpustné ve vodě, a proto je jako minerály nacházíme jen v suchých a horkých podnebných oblastech, většinou jako produkty vypařování ze slaných moří. Dusičnany jsou koncentrovány maximálně s 30 % obsahem např. na vysoko položených pampách chilských
And.
